blog

Pronajala jsem si byt v rodinném činžáku. Čeká mě první noc. Povleču, zatopím, rozvěsím obrázky a uléhám. Najednou slyším přímo od vedle živý zvuk bicích, jasný dvojkopák, zároveň někdo křičí „gól“ a do toho se prolíná skladba: „Když ti před Moskvou dojde pervitin“ od J.A.R. Zdá se, že soused je metalista, fotbalista a příznivec funky v jedné osobě. Usínám s pomocí půlky Hypnogenu. Ráno v šest mě budí dupot dětských nožiček a rány padajícího nábytku v bytě nade mnou. Pár dní vydržím poslouchat bumbumbum, „výborná přihrávka“ a útržky textů: „Závislosti mlýn, naval pervitin, nebo ti dám do fusekle granát a pár min.“ Nakonec se rozhodnu zasáhnout. Začnu asi nahoře u sadistů. Rovnou …

… číst více …

Člověk nevěří, že všechno podstatné, co potřebuje, už vlastně má. Myslí si, že je tím, jak vypadá, jak se chová a co za svůj život ukořistí. Zaměňuje vnitřní za vnější, svou podstatu za obal a lásku za vztah. Láska je něco, co mu někdo přinese, protože si to vydupe nebo zaslouží. Láska se považuje za východisko a řešení, i když skoro nikdo neví, o co v ní jde. Když už si člověk myslí, že ji má, ze strachu dělá jeden špatný krok za druhým. A tak holky zbytečně předstírají orgasmus, žehlí košile, i když se jim nechce, cpou si do prsou další prsa a po mejkapovacích orgiích jedou tramvají …

… číst více …

Před pár lety jsem dostala mail: „Ahoj krásko. Jsem seržant John Morgan rozmístěný na podporu operace Enduring. Nemám rád ženy, které mají nadměrné předchozí zavazadla. Vzhledem k tomu, že jsem malého chlapce, jak daleká záda jak si vzpomínám. Jsem legrace být chlap. Budete obvykle najít mě zpěv (za předpokladu, že vím, že píseň). Jsem na službě v Afghánistánu, a doufám, že být signalizována. Tvůj John Morgan.“ Nedávno jsem si dala inzerát na basový aparát a přišlo mi několik mailů v podobném stylu, s častým užitím slova „položka“. Řekla jsem si, že se cvičně pokusím absolvovat chat s podvodníkem. „Kolik stát položka v euro?“ zeptal se zájemce. „1200,“ odpověděla …

… číst více …

Agentura LD Communications, zastupující The Rolling Stones, se nechala inspirovat pořadem Výměna manželek a rozhodla se na jeden koncert prohodit Stouny s českou kapelou. Los padl na Plastiky. Zachovají si hudební legendy i v cizím prostředí svou cool image? Začátek není valný. Keith Richards přichází pozdě na sraz v Radlicích, protože ho chytil revizor na Knížecí. Při jízdě na Sázavafest se Mickovi udělá blbě z míhající se krajiny. Po příchodu do backstage vyšňupe rytmika pytlík se sádrou připravenou na rekonstrukci šatny. Mezitím Plastici vystupují z limuzíny Lincoln v totálně klaustrofobickém stavu, protože celou cestu z letiště do brazilské Copacabany neviděli ven. Jsou vedeni stočlenným týmem do zázemí s palmou a šesti pytlíky neříznutého …

… číst více …

Chystám se na debatu s americkými studenty na téma underground. Někdy trvá, než se cizincům popíše specifikum českého prostředí za totality, obzvlášť když moje angličtina je chatrnější než bývala. Otvírám deníček ze základky, který jsem nedávno objevila. Znovu mě překvapuje, kolik je v něm teroru: ve škole ruce za zády, rány ukazovátkem, za trest do kouta, o velké přestávce povinně kolovat. Ve čtrnácti letech zatčení na Václaváku, který jsem procházela v plavkách, dvacet čtyři hodin na stanici v Krakovské, facky a ponižování. Veskrze nevinné aktivity vzniklé z radosti se tvrdě trestaly. Dorazím na univerzitu a padne první americká otázka: Takže vy jste chtěli za totality cestovat a budovat kariéru …

… číst více …

Kamarádka jede k léčiteli. „Pojeď taky, aspoň zjistíš, jak jsi na tom. Nějaká paní na dálku diagnostikuje, a on léčí.“ Navigace nás vede k lesu. Na kraji stojí dřevěná kůlna, na verandě vlají maskáčové trenky a několik párů ponožek, před kůlnou stojí dodávka, která slouží jako ordinace. Kamarádka vchází dovnitř. Za chvíli mě volá. Uvnitř sedí bodrý řimbaba v mikině. „Tak vy jste měla neuroboreliózu, co to je vůbec vlastně?“ vyhrkne a začne mluvit do telefonu. „Kikino, je tu pani s neuroborkou, vidíš něco? Zánět mozkovejch blan, zánět zvukovodu, zánět osrdečníku, píšu si. Cirrhóza jater, toxicita sto deset procent, těžký kovy? Teda ženská, vy snad žerete olovo. …

… číst více …

Dostala jsem poukaz na týdenní pobyt ve tmě. Na místě mi byl přidělen průvodce, který se jmenoval Zdar. Když jsme došli k mé svatyni/chatce, otevřel dveře a řekl: „Než zhasnu, všechno si ohmatej.“ Spolkla jsem vtip o tom, že nejraději bych si ohmatala jeho, a úzkostlivě jsem se rozhlédla po místnosti. Takže já jdu za sedm litrů dobrovolně do mučírny. Zkusím z toho ještě vycouvat. „Všechno OK?“ vyzvídá Zdar. „No totiž… teď jsem si vzpomněla, že doma mě potřebují, dcera má otok, a nevypla jsem žehličku; navíc jsem úplně v pořádku, jenom zabírám místo někomu, kdo má fakt problém.“ „To se ti jen zdá,“ řekl Zdar a zhasnul. Už …

… číst více …

Myslet si, že člověk něco dostane zadarmo je naivní. Skoro vždycky jde o výměnu. Ta nemusí proběhnout na hmotné úrovni, ale třeba na energetické nebo emocionální. Už týden bydlím v novém bytě, který jsem si pěkně vycídila. Najednou ke mně bez ohlášení vtrhne parta zedníků. „Dáme vám sem nový vokna,“ řekne šéf party. „OK,“ odpovím rezignovaně. Do hodiny je lino pokryté vrstvou prachu, na fungl nový ubrus dopadají kusy zdiva, a záchod plný vajglů připomíná nonstopku. „Semsišim, že máte malej dřez. Zejtra bych vám přines větší,“ spřádá plány šéf a ráno v osum stepuje za dveřma s nerez škopkem. „Máte na rukách modřiny. Chtěla jste si …

… číst více …

Můj ranní dialog s dcerou studující základku probíhal běžně: „Vstávej-zuby-čaj, s nikým cizím se nebav, ani si od něj nic neber!“ „Ještě pětikábli na pytlíček, maminko.“ Mince na „pytlíček“ byla součástí ranního šrumce. Ovšem kdo búra od mé dcery inkasuje, kde a proč pytlíček vydává, na to jsem se v domácím frmolu nikdy nezeptala. Ale dítě normálně rostlo, takže měsíční kilo mizející ve virtuálním pytli mě nebolelo. Dokud jsem nezavítala do Copy general a mladík přede mnou nevyhrkl: „Nemáte ty malý pytlíčky za pět korun? Takový ty na knoflíky…“ „Myslíš na hulení. Nemáme,“ řekl věcně prodavač a fronta se kulišácky zavlnila. „Někdy je to na knoflíky, …

… číst více …

Systém vytěsňování u alkoholu – na rozdíl od cigaret a špatných milenců – v mém případě sice naprosto selhal, ale není ani nutný. Na rozdíl od let dávno minulých mám totiž jeho konzumaci naprosto pod kontrolou. Pryč jsou doby, kdy jsem nevěděla, jestli mi pití depresi zažene nebo přivodí, kdy jsem si myslela, že po třetím panáku jsem nejvtipnější, přestože už po prvním si začali kumpáni u stolu čistit zuby párátkem nebo cvrnkat do tácků. Pryč jsou rána, kdy jsem se probouzela s jednou botou na polštáři a druhou na balkóně zataraseném dopravní značkou zákaz zastavení. Někdy jsem to opravdu přehnala a začala mudrovat a používat příliš mnoho cizích slov. …

… číst více …