blog

Když jsem byla malá, v našem domě měl pátý schod odchlípnuté lino, které jsem vždycky musela přeskočit a když jsem zapomněla, věděla jsem, že mě buď bude otravovat úchylák nebo bude k obědu koprovka. Můj život začal být plný takových znamení, po jejichž ignorování následoval trest. Ta hra nemá nic společného se sofistikovanými knihami, kde se píše, že nemáme například svěřovat peníze člověku, který se jmenuje Sebral nebo se radit o detoxu s Našrotem. Na to já samozřejmě kašlu. Jména mých gynekologů byla Vrzal, Smejkal a Brynda a nikdy se mi od pasu dolů nic špatného nestalo. Mě ale zajímají znamení zdánlivě fádní, kdy musím udělat první věc, …

… číst více …

Jsem zvláštní kuřák. Když kouřím, zvládnu denně až 30 jakýchkoli cigaret. Vytváření systému, kdy se buď trestám a nebo odměňuji cigaretou mi zabere značnou část mozkové kapacity. Jsem v modu oběti, zmítané pocitem viny. S kamarády se vídám podle toho, jestli mi dají nebo nedají cigáro. Je to forma mé sebedestrukce. Jediná možnost, jak skoncovat s kouřením, je existenci cigaret totálně vytěsnit, dát si tuto činnost do kategorie „nemožnost“, kam patří například nutkání doletět si na Mars pro zmrzlinu nebo zavolat Sean Pennovi, aby mi přijel poškrábat záda. Dál vidím kuřáky, jak vytahují tyčinky z krabiček, osvětlují je, vcucávají tváře a vypouští průzračné šedivé válce, tváří …

… číst více …

Začátky vztahů připomínají prohlídku bytů. Narazíte na byt, líbí se vám velikostí a tím, jak je orientován. Ujedete si na výklenku v ložnici. Chcete, aby se vám líbil, a stejně tak ten, kdo byt předvádí. Zdá se, že všechno klapne. Nevidíte, že dveře výtahu vám po deseti pivech při malé nepozornosti můžou promáčknout lebku. Přehlédnete, že parkety vržou, kuchyň je z umakartu a že se vám do výklenku nevejde postel. Jenže prohlídka skončí, mozek se přepne a dojde na lámání chleba. Je tu balkon? Ano. Sklep? Ano. Spíž? Ne. Aha, tak to nejde, přes absenci spíže vlak nejede, máme obrovské zásoby rýže, těstovin a mouky. A všechny předešlé plusy jsou …

… číst více …

Peníze, keše, love, prachy, škvára, šrouby – mají nás v moci, ať už se nacházíme v zemi, kde jsou něčím kryté nebo ne. Vztah lidí k nim vnímám jako trojí: jedni myslí, že si je zaslouží, aniž by hnuli prstem – tak si to například představují krasavice, kterým se zobe z ruky. Ve chvíli, kdy ztratí pružnost, a tím i kouzlo, neví jak dál, a zbytek života stráví zadlužené v restauračních nebo jiných zařízeních. Druhá skupina si myslí, že bude mít peníze, když bude šíleně šetřit. Půlí kostky prášku do myčky, místo kondicionéru si mažou vlasy aviváží, ve vinárnách si tajně nalévají do sklenic krabčák z batohu a jezdí nakupovat …

… číst více …

Sport je pro mě možný výhradně ve stavu vnitřního uvolnění, což jsem dřív netušila. Věděla jsem, že si radši nechám přejet nohu tramvají, než bych šla na tělák, kde na mě Šprdlíková v modrých trenkách s kapsičkou na stravenku bude křičet „dotlač kozu“ nebo „šplh“ a já kam nevyskočím, tam stejně nedošplhám, zatímco spolužačky se pak půjdou ještě dovymykat před školu, čímž způsobí bezpočet erekcí kolemjdoucích. Moje příchody domů s orazítkovaným čelem od míče z vybiky a vykloubenými palci od bagru mě jednoznačně stavěly do role nekňuby. Vždycky když někdo křičel „vyskoč, přitahuj, vyvlaj, smeč, co čumíš, dělej“… začaly mi podezřele tepat spánky a zůstala jsem přikovaná …

… číst více …

Jako dítě mě představa smrti děsila, jen když si babička z legrace otočila oční víčka nahoru nebo když jsem byla v noci doma sama a moje kačenka z chemlonu nabírala podobu smrtky. Smrt v mých představách se spíš využívala k praktickým účelům – když jsem se potřebovala nesmát, představila jsem si, jak mi umírá děda na hranici a hrozně u toho kašle. Pak nastaly skutečnější doteky se smrtí – někdy příjemné – Moodyho tunel a za ním lákavá vrata do ráje při trhání krčních mandlí; pochod z Havířova do Ostravy ve spodním prádle po vypití odvaru z mandragory, ale taky nepříjemné – když mi kamarádka skočila při plavání v Axe na záda a já slyšela jen …

… číst více …

Nedávno jsem překládala seriál „Máte doma uklizeno“, ve kterém si dvě upjaté mrchy podávaly různé bohémy, jimž zřejmě dýchal na záda exekutor, a tak si nechali celonárodně natočit do televize, jaký mají doma bordel. Profesionálky se zhnuseně promenádovaly po bytě, kde někdo prostě jen deset let neutíral prach, protože si zřejmě radši brnkal na kytaru nebo chodil ven. Kopaly do věcí a sebevědomě odstraňovaly dětské kresbičky z topení mlíkem, sajrajt z mikrovlnky citronem a tvářily se, že vymyslely prachovku. Pak naběhla četa, vyluxovala byt i s kočkou, a harpyje přišly za 14 dní zoufalce zkontrolovat. Což mě inspirovalo. Samozřejmě, že doby, kdy jsem si míchala kafe verzatilkou jsou pryč, ale …

… číst více …

Člověk nevěří, že všechno podstatné, co potřebuje, už vlastně má. Myslí si, že je tím, jak vypadá, jak se chová a co za svůj život ukořistí. Zaměňuje vnitřní za vnější, svou podstatu za obal a lásku za vztah. Láska je něco, co mu někdo přinese, protože si to vydupe nebo zaslouží. Láska se považuje za východisko a řešení. Skoro nikdo sice neví, o co v ní jde, ale když už si někdo myslí, že ji má, ze strachu, že o ni přijde, dělá jeden špatný krok za druhým. A tak holky zbytečně předstírají orgasmus, žehlí košile, i když se jim nechce, cpou si do prsou další prsa a po mejkapovacích …

… číst více …

Můj život s facebookem rozhodně nebyl tuctový, i když trval přesně dvanáct dní: 1.den: dokázala jsem dát na zeď status a přijmout první friendy. Zdá se, že mě všichni mají rádi a děsně jim to pálí. 2.den: Objevila jsem funkci hlavní stránky. Skoro všem se líbí fotka, kde stojím v dálce. 3.den: Zdál se mi sen, který mi vysvětlilo pět přátel. S odporem odjíždím na turné, kde jsou všichni zpomalení, nevýstižní a nerozumí mi. Spěchám domů. 4.den: Chcíply mi rybičky v akvárku a nestihla jsem odpovědět na sto přání. Spálila jsem zelí, protože mě nenapadá koment. 5.den: Pět kamarádů si mě odebralo. To se musí vysvětlit. Ruším skutečnou narozeninovou …

… číst více …

Snažím se být empatická a vstřícná. Kolikrát beru telefon, i když se houpu na stromě a varuje mě skryté číslo. A zamyslím se, jestli nepotřebuju ještě nějaký produkt, aby se operátorka nažrala a já zůstala aspoň částečně celá. Ale dneska se mi zdálo, že mě můj ex poslal pod gilotinu a když jsem si šla koupit pro zlepšení nálady Pegase na špejli, šlápla jsem navíc do louže s vyjetým olejem. Hned poté zazvonil telefon: „Dobrý den, Olga Zubáková, česká pojišťovna, paní Turnová, máte pět minut času?“ „Oč jde?“ „Paní Turnová, už se k vám dostal nový zákon o ochraně občanů proti krádežím?“ „Nedostal.“ „Jak jste, paní Turnová, pojištěna proti …

… číst více …