Začátky vztahů nápadně připomínají prohlídku bytů. Hledáte byt, ale pořád to není ono. Najednou narazíte na jasného favorita. Líbí se vám jak velikostím, tak tím, jak je orientován. Ujedete na výklenku v ložnici. Tak v tomhle bytě napíšu román a složím operu, řeknete si.

Realitnímu agentovi naznačíte, že na prohlídku berete igelitku s hotovostí. Jste připravená vnímat jen samá pozitiva a agent vám hraje do karet.

Vůbec nevnímáte, že do výtahu prakticky nejde stihnout vstoupit a zároveň vyváznout bez pohmožděniny. Přehlédnete, že parkety v bytě vržou, kuchyň je z umakartu a do originálního výklenku se vám pravděpodobně nevejde postel. Prohlídka pomalu končí, agent už natahuje ruku po tašce, ale na poslední chvíli se velení ujme vaše levá hemisféra mozku.

„Ještě jsem neviděla koupelnu,“ řeknete.

„Prosím, tudy,“ agent otvírá dveře do koupelny.

„Kde je vana?“

„Tamhle je sprchový kout.“

„Aha, tak to nejde, přes absenci vany vlak nejede.“

„Proč?“ nechápe agent.