blog

Žijeme ve velmi stabilní zemi. Posledních dvacet let jsou v jejím čele ti samí lidé, kteří v potu tváře schvalují jednu účinnou reformu za druhou, až jejich dobrácké hlavy padají únavou. To dobré z minulého režimu se uchovalo, jako například Stromovka, stadion Sparta, metro… plus se zavádí spousta novot jako třeba open card, open space.…. Všeho máme dost – včera jsem šla v hypermarketu asi čtvrt hodiny jen kolem krabic s mlékem! Dopravní prostředky jsou plné nevděčných občanů, kteří si jen tak nalehko jezdí sem a tam s narvanýma igelitkama a to i v noci, ale tváří se jako mučedníci! Je tolik pracovních příležitostí, že většina lidí má tři zaměstnání. …

… číst více …

Dlouho jsem si myslela, že mým celoživotním partnerem bude oligofrenik Aleš, který bydlel přes chodbu a jako malá jsem si s ním hrála na princeznu a prince, ale nic se nedohodlo, protože jen vydával zvuky a celkem brzy zemřel. Pak jsem si myslela, že abych někoho sbalila, musím udělat vždycky něco zvláštního – jako například típnout si cigaretu o ruku nebo dýchnout si čikuli pod dekou, do čehož se většinou holkám moc nechtělo. Když jsem měla hřbety rukou samou jizvu, došlo mi, že možná stačí předvést od něčeho trochu… A tak dnes díky mužům umím bleskurychle přepínat hemisféry, vydělat si prachy, maskovat zkroucené prsty u nohou, trochu …

… číst více …

Když jsem byla malá, chtěla jsem být Ježíškem. Pak dlouho nic a pak prodavačka. Ježíšek mi připadal fajn do doby, než jsem dostala k Vánocům plyšový kožich, co mi neslušel. Opila jsem se pak vaječným koňakem během Bohdalky a Dvořáka tak, že máma musela zavolat záchranku. Stejně jsem se ale dál modlila k takovému andílkovi ze sádry, co visel nad dřezem. Modlitba a tři přání, které se často nesplnily, a tak jsem myslela, že mě Bůh prostě trestá. Dost často jsem se modlila za to, aby děda s babičkou nikdy neumřeli, a když děda umřel, anděla jsem rozflákala a s modlením přestala. Nastalo krutě ateistické období – jednou jsem omylem …

… číst více …

Tento rok by měl proběhnout v duchu převibrování z takzvané třetí do páté dimenze, na tom se shodují všichni duchovní mistři, šamani i podvodníci. Naše vědomí se rozšíří, vcucne všechny negace, lidi se propojí a aktivují svá světelná těla. Odstraní se karma. Několik odvážlivců už dokonce přestalo jíst a pít a najelo na pránu – božskou energii, kterou si berou ze všeho, co je obklopuje. Řekla jsem si, že si dám na tuhle transformaci osobní přípravu, soustředím se hlavně na polykání prány, na to napojení na všechny a budu čekat, jestli se nějak rozsvítím a vysvlíknu z hrubého těla. S odstraněním karmy počkám do jara. Ráno jsem vstala, vůbec mi …

… číst více …

Všichni jsme začali na něco hrát protože jsme potřebovali někoho sbalit nebo si vysublimovat pocit nedostatečnosti. Brzy se zjistilo, že když se chce fanynka s muzikantem vyspat, tak je to proto, že si chce uždíbnout své představy o něm a ne proto, že by ho začala mít strašně moc ráda. Ale muzikant si stejně udržuje romantickou představu o souznění s fanoušky, o spojení skrze silný společný zážitek, kdy komunikace plyne neverbálně. Jenže častěji jakoby se měly během večera přehrát nějaké role. Takže ve chvíli, kdy máme svůj hudební orgasmus za sebou, přebírají roli příznivci. Ti, se kterými by člověk rád mluvil, odejdou a zůstanou ti invazivnější. Obnažený …

… číst více …

Když se hudebník opije a spadne z pódia nebo se jinak paralyzuje, většinou nedostane peníze a mluví se o něm ještě dlouho, i když přesto všechno zahrál. Stejně tak by se možná mohli lustrovat mnozí pořadatelé. Do smlouvy o podmínkách uskutečnění koncertu hudebník většinou píše co chce a co nechce a snaží se to, pomocí agentury, nějak zdůraznit ve smlouvě, například reflexním zvýrazňovačem. Chce obvyklé věci jako je adresa klubu, jídlo, pití, nocleh a peníze a méně obvyklé, což je třeba koberec pod bubny a pomoc při vykládání aparátu, například v případě, když je kapele dohromady 360 a to že vymetá české hospody je spíš obdivuhodná anomálie. Pak je několik věcí, které kapela zase …

… číst více …

Podle Heideggera je lidské bytí „bytím ke smrti“. Autentické bytí znamená naplňovat život opravdově s vědomím, že končí. Neautentické bytí znamená stát se součástí anonymní masy. Libovolný kytarista celý svůj hudební život smysluplně naplňuje hrou. Díky aparátu Mono 50 postupně přestává i slyšet a díky zavěšenému javorovému masivu si zahrává se kyfózou. Nedává to ale znát! Koupil si výraznou košili, každá minuta na pódiu je promítnutím jeho vzestupů, pádů, v kytarových sólech je cítit i jemný dotek emigrace. Před ním tančí dívka, která jakoby tušila smysl Heideggerova postulátu. Absolutně nekličkuje před smrtí, ví, že nebude žít věčně. V rámci bytí ke smrti si oblékla super top, …

… číst více …

Byla jsem na industriálním koncertě. Sklep, kouř, tma, vůně kovu, uzavřená komunita v tričkách „Fuck tv“, špatný zvuk, vycizelovaný design, opravdová oddanost věci, trhavé pohyby, těkání očí, tu a tam nezvládnutý opiát, to všechno k industriálu patří a mám to ráda. Ale došla mi tam jedna věc, když přestala hrát česká a začala francouzská produkce. Z té české nešly nějak emoce ven, a tak forma převládla nad obsahem.Vnímala jsem odděleně jednotlivé vrstvy, tzn. rytmický spodek, harmonické klávesy, a chorálový zpěv, aniž by to celé mělo na mě nějaký silný dopad, ta intenzivní forma mi neumožnila najít si prostor pro nějaké vnitřní korespondování, v silnějších momentech se mi odvíjel před očima …

… číst více …

Paní Hrudková si po dlouhé zimě vyrazila z Králík do Prahy a cestou vlakem se kolem ní na bill boardech míhali samí Michalové Davidové: To je paradox, viď, Evičko… Myslela jsem, že paní Hrudková naráží na přítomnost Lou Fanánka vedle Michala Davida a v duchu jsem se poklonila jejímu vhledu a zároveň to ve mně odstartovalo spoustu otázek od Tří sester až po lišku. Paní Hrudková pokračovala: proč je tady ten pán David tolikrát za sebou? Měl by tu být radši Pepík Zímů nebo aspoň Havel… ti si to zaslouží. Pak jsme šli na premiéru filmu Nevinnost od Honzy Hřebejka, s hudebním podkresem Vladivojny Chii a můj přítel řekl, …

… číst více …

Před pár lety mi nejmenovaný bubeník pět minut před koncertem v Arše řekl, že mám svůj nástroj jako brož, kdežto on hraje srdcem a s basistou by rád dýchal, což se mnou nejde, čímž mě degradoval na nefunkční obal a já se rozbrečela. Dva dny jsem si hýčkala pocit křivdy, při kterém se mi roloval set s mým nástrojem souvisejících flashbacků: jak jsem rozsedla svou první kytaru, jak můj přítel vzteky rozbil basu o futro a jak jsem ji den nato bezhlavou chladně pověsila nad pódium, zatímco jsem hrála na půjčenou. Koupila jsem si pak novou, ale klip pokračoval. Nová basa mi pak často sklouzla z komba, o které byla …

… číst více …