Paní Hrudková si po dlouhé zimě vyrazila z Králík do Prahy a cestou vlakem se kolem ní na bill boardech míhali samí Michalové Davidové: To je paradox, viď, Evičko… Myslela jsem, že paní Hrudková naráží na přítomnost Lou Fanánka vedle Michala Davida a v duchu jsem se poklonila jejímu vhledu a zároveň to ve mně odstartovalo…

Před pár lety mi nejmenovaný bubeník pět minut před koncertem v Arše řekl, že mám svůj nástroj jako brož, kdežto on hraje srdcem a s basistou by rád dýchal, což se mnou nejde, čímž mě degradoval na nefunkční obal a já se rozbrečela. Dva dny jsem si hýčkala pocit křivdy, při kterém se mi roloval…

Zmizel mi kocour ve fotonovém pásu gigantického víru páté dimenze. Když jsem lepila plakátek Killmeho ve Zverimexu napadlo mě, že obdržení kocoura, přilnutí a jeho zmizení v rámci poměrně krátké doby je vlastně kvintesence toho, co pořád někde čtu i si myslím. Že nás na cestě čekají zkoušky ve formě ztrát, které mají…

Je málo českých skladatelek, říká skladatel PK. A já se ptám proč. Proč se mozaika celistvosti u mnoha žen prostě ne a ne složit, přestože ženy tvůrkyně mají v sobě jiný druh poctivosti, přesnosti, abstraktnosti a neuchopitelnosti. V šesti letech jsem vstoupila do dětského souboru, kde víc než dirigent a soutěže O zlatou snítku mě zaujala postava Kamily…

Cestou na „Colours of Ostrava“ jsem ve vlaku vyslechla rozhovor dvou mužů… nejdřív jsem myslela, že řeč je o autě a teprve po delší době jsem zjistila, že jeden mluví o své přítelkyni. Připomnělo mi to mou legrační sci fi povídku, ve které jsem líčila, že by se mohla zrušit divadla a z herců by se…