Ukázka z knihy

IDEÁŘ 
Eva Turnová

Během čtyřicetidenního turné Plastiků po USA jsme si při hraní všimli dvojice fanoušků, kteří nevynechali jediný koncert. Ať už jsme hráli v Kansasu, na Floridě, ve Washingtonu, nebo v Denveru, všude se po chvíli vylouply dvě milé tváře manželů Johna a Gage. Zanedlouho poté přijeli i do Čech, a i tady jezdili všude s námi. Když jsem měla před měsícem online debatu o překladu mých sloupků na Harvardské univerzitě, po skončení přišla Gage k monitoru, v ruce držela urnu a pošeptala:

„To je John.“

A já se jen zmohla na překvapené: „Hi John…“

Dověděla jsem se, že John zemřel na rakovinu a Gage mě požádala, jestli bych nemohla Johnův popel rozprášit na místech, kde by ještě rád pobyl. Na koncertech, u mě na chalupě, v Tatrách…

Nezdálo se mi to vůbec špatné, že člověk je po svém skonání ještě chvíli součástí různých koncertů, mejdanů, horolezeckých výstupů.

Minulý týden přiletěl z Bostonu náš společný kamarád Majkl a předal mi od Gage lékovku s názvem „bylinný preparát svatého Jana“ neboli česky třezalka tečkovaná.

„Tady ho máš, Evo. Použil jsem tuhle lékovku. Popel z mrtvých se letadlem převážet nesmí, takže jsme ho přesypali do kapslí. Vysyp to, kde uznáš za vhodné, já už s ním vymetl všechny pražské hospody. A sypej po větru, ať to nemáš všude jako Big Lebowski.“

Vysypala jsem část Johna v jezeře, na zřícenině, u cedule vesnice Rozkoš, vyhnula jsem se zahradě s rozprášenou babičkou, která milovala dechovku a undergroundu nikdy nepřišla na chuť. Pak jsem zavolala Majklovi:

„Hele, už mě nic nenapadá. Mám ještě pár zbylých kapslí, můžu je vysypat do přesýpacích hodin, ale John trpěl závratěma, nechci si vzít na triko, že se bude na onom světě non stop překlápět…“

„Tak dej jednu i Vráťovi Brabencovi. To byl jeho idol,“ odpověděl Majkl.

Dala jsem lékovku s poslední kapslí Vráťovi a vysvětlila celou situaci.

„Bude to šamanskej rituál, chápeš…“

„Jasný. Chápu.“

Jenomže Vráťa celý rozhovor během koncertu zapomněl a místo léku na bolest kloubů po koncertě spolknul Johna a zapil pivem.

Druhý den mi volal: „Našel jsem v kapse nějaký bylinky, asi vod tebe, tak jsem je vyzkoušel. A člověče, dneska mě vůbec nebolej kolena. Nemáš ještě pár těch kapslí?“

„Nene, to byla limitka. Výrobce už to zabalil. Definitivně.“

Hned nato volá kamarádka:

„Tak co? Jakej byl koncert?“

„Vráťa po koncertě spolknul fanouška.“

„Aha, to byl asi zase úplně na prach, co?“