Peníze, keše, love, prachy, škvára, šrouby – mají nás v moci, ať už se nacházíme v zemi, kde jsou něčím kryté nebo ne. Vztah lidí k nim vnímám jako trojí: jedni myslí, že si je zaslouží, aniž by hnuli prstem – tak si to například představují krasavice, kterým se zobe z ruky. Ve chvíli, kdy ztratí pružnost, a tím i kouzlo, neví jak dál, a zbytek života stráví zadlužené v restauračních nebo jiných zařízeních. Druhá skupina si myslí, že bude mít peníze, když bude šíleně šetřit. Půlí kostky prášku do myčky, místo kondicionéru si mažou vlasy aviváží, ve vinárnách si tajně nalévají do sklenic krabčák z batohu a jezdí nakupovat kraviny jen proto, že je zrovna týden slevy na hrábě.
Lidi ze třetí skupiny jsou zas přesvědčení, že si peníze nezaslouží a že se musí pokud možno udřít k smrti, aby nějaké měli. Jsou to přeborníci na neefektivní zaměstnání s dojížděním, masochisticky souhlasí s každým opatřením, které jim zabere čas a ztíží život. Doma sedí s hlavou v dlaních, a šetří na regresi, aby zjistili, jestli nebyli v minulém životě otrokáři. O koloběh peněz se vlastně starají až členové jiné skupiny – lidi, kteří se náhle ocitli ve funkci u nějakého finančního zdroje. Chvíli váhají, ale pak se chopí situace, která k přerozdělování a odkloňování přímo vybízí. Díky lukrativním zakázkám posilují první pružnou skupinu pomocí přebytečných financí, které odebírají druhé a třetí skupině. Ve zbylém čase pak cestují, bourají a nebo sedí. A tak si tady žijeme, smířeni každý se svým osudem.
