Začátky vztahů nápadně připomínají prohlídku bytů. Hledáte byt, ale pořád to není ono. Najednou narazíte na jasného favorita. Líbí se vám jak velikostím, tak tím, jak je orientován. Ujedete na výklenku v ložnici. Tak v tomhle bytě napíšu román a složím operu, řeknete si.
Realitnímu agentovi naznačíte, že na prohlídku berete igelitku s hotovostí. Jste připravená vnímat jen samá pozitiva a agent vám hraje do karet.
Vůbec nevnímáte, že do výtahu prakticky nejde stihnout vstoupit a zároveň vyváznout bez pohmožděniny. Přehlédnete, že parkety v bytě vržou, kuchyň je z umakartu a do originálního výklenku se vám pravděpodobně nevejde postel. Prohlídka pomalu končí, agent už natahuje ruku po tašce, ale na poslední chvíli se velení ujme vaše levá hemisféra mozku.
„Ještě jsem neviděla koupelnu,“ řeknete.
„Prosím, tudy,“ agent otvírá dveře do koupelny.
„Kde je vana?“
„Tamhle je sprchový kout.“
„Aha, tak to nejde, přes absenci vany vlak nejede.“
„Proč?“ nechápe agent.
Nechce se mi přiznávat, že trávím denně několik hodin ve vaně, kde vznikají ty nejlepší nápady.
„Musím se třikrát denně macerovat. Ze zdravotních důvodů.“
„No dobře, jak myslíte,“ agent zklamaně protáhne obličej.
Odcházíme mlčky. Všechna předešlá pozitiva jsou najednou fuč, cestou zpět vidím umakart, s odporem se proskřípu ke dveřím a za trest uvíznu ve dveřích výtahu.
Podobné je to s partnerem snů. Líbí se vám jak velikostí, tak tím, jak je orientován. Ujedete na ohryzku. Cítíte vůni miláčka a nevnímáte, že vám háže slupky od banánů pod postel. Posloucháte jeho historky a nevadí vám, že jste se po týdnu randění nedostala ke slovu.
Racio je totálně v područí nevědomých sil. Všechno se zastaví, a vám se u srdce rozlévá pocit blaženosti. Vaříte až tři jídla denně. Jedině s ním napíšete román a složíte operu. Každá fáze vztahu už je splněná, jen u něj doma jste ještě nebyla. Strčíte do igelitky oblíbenou baštu a rozjedete se přes celou Prahu, chcete si ho prostě vzít, na co čekat.
Zazvoníte. Otevře vám miláček v bermudách a tričku s nápisem ANO.
„Pojď dál…“ Muž vašich snů otevře obývák, kde se na poličkách pyšně blýskají modely lodí a letadel slepené ze sirek. Bermudy a tričko byste mu možná rozmluvila, ale v kombu s tímhle je všechno – vůně i charizma – najednou fuč.
Ke slovu se přihlásí vaše levá hemoška: „Je konec,“ syknu a vzápětí uklouznu po banánové slupce.