Eva Turnová

HUDBA

Už od dětství mě bavila práce s hudbou – praskání jehly v drážce vinylu, přetáčení kotoučáku nebo lepení přetržených pásek. První vzpomínka na vlastní produkci je z dětského sboru, kde jsem se musela ztotožnit s obrovskou masou dětí na židlích, protože v celkovém hluku neměl nikdo šanci slyšet svůj hlas.

Po pár letech jsem začala chodit na hodiny sólového zpěvu do LŠU. Skvělá profesorka Vysocká často zdůrazňovala, že mám maximálně tak na bigbít, což mě uklidnilo. Na konci hodin jsem si vždycky lehla na zem a ona mi kladla na břicho knihy, abych pocítila, kde se nachází bránice, což nevím dodnes.

První kytaru mi koupila máma, když našla na chodníku v davu osm set korun. Byla to spíš hračka, ze které nešel vyloudit pořádný zvuk. Druhou, pořádnou, jsem dostala darem od převozníka do zoo; byl to krásný artefakt s rubínem a tepanou stříbrnou želvičkou. Začala jsem chodit na hodiny klasiky, ale dlouho mě to nebavilo, protože jsem musela mít nohu na stupátku, a to mě znervózňovalo.

Pak bylo dlouhé období soukromého brnkání a dva roky lidové konzervatoře, obor zpěv, odkud mě vyhodili za to, že jsem na závěrečné zkoušce zazpívala „Dejte mi kousek louky“ od Kubišové.

První kapela, kde jsem hrála na basu, se jmenovala „Odvážná srdce“; rockovou hudbu s prvky ska oživovala svižná dechová sekce. Naštěstí byly v kapele basy dvě, takže na mě vyšly dvojhmaty kytarového typu. V roce 1992 jsme nahráli album „Zrzavá“.

O tři roky později jsem vstoupila do seskupení DG 307 Pavla Zajíčka. Takovou magii jak na zkouškách, tak na koncertech jsem už nikdy znovu nezažila. Nahráli jsme společně dvě alba – „Knihu psanou chaosem“ a „Siluety letících ptáků“. Souběžně jsem dva roky působila v kapele režiséra Petra Zelenky „Zbytky charizmatu“; byl to hodně rychlý punk a nikdo na nás nechodil. Vzniklo jedno CD s názvem „Nad svý možnosti“.

Koncem devadesátých let mě Mejla Hlavsa přizval jako druhou basistku a zpěvačku do kapely Šílenství, což byl originální počin jeho a Dušana Vozáryho, který spočíval v protknutí rockové hudby se samply z několikastopého digitálního Adatu.

Když Mejla v roce 2001 zemřel, na šestnáct let jsem ho nahradila v kapele ThePlastic People Of The Universe. Během té doby vzniklo CD „Maska za maskou“, na kterém jsou i mé tři skladby.

Od devadesátých let jsem se začala zajímat o různý hudební software – od ATARI a jednoduchého sampleru přes Soundforge a Cubase, a založila jsem s Tobiášem Jirousem kapelu Eturnity. Používali jsme dva minidisky, do kterých dýdžej Jan Vrba vmíchával zvuky z vinylů, ať už šlo o mluvené slovo nebo kytarová sóla. Sestava Eturnity se od té doby několikrát obměnila a v průběhu let vznikla dvě CD: „Happiness is a learned condition 2009)“ a „Live in Archa“(2021).

V roce 2023 jsem se spojila s Lucií Piussi v projektu Terrible2s, z čehož vzniklo CD a vinyl „Dotýkať sa oblakov“.

O rok později jsme s Vladivojnou La Chia vylezly z okna a rozjely luft punkovou kapelu Rozkoš. Repertoár obsahuje jak autorské písně, tak převzaté skladby od Sex Pistols nebo Depeche Mode. Koncerty jsou hravé, radostné, oslavující naše přátelství i svobodomyslnou povahu. Naše hlasy se proplétají a struny drnčí na všechny strany.

Letos v lednu se nám po sobě zastesklo s Vráťou Brabencem, a ještě s Michalem Nejtkem (klávesy) a Honzou Chalupou (bubny) jsme založily formaci Na vlnách éTéVéBé. Kapela má jazz-undergroundový sound a nové písně jsou textově spojené s novou sbírkou V.B. Tančírna Waldek.

Průběžně také vystupuji s autorským čtením ze svých knih zpestřeným hudbou, kterou produkuji s Tomášem Hradilem, někdy i s Jurou.

Zítra si sednu ke stolu a začnu pracovat na svém sólovém hudebním projektu, kde nebude chybět několik pro mě významných hostů, kteří hlavně nedělají žádné scény, vyjma hudební. Autorkou textů budu také já, ale nic neslibuji.