Ukázka z knihy

TURNOVÝ HÁJ 9
Eva Turnová

BIČ BOŽÍ

Nikdy jsem neholdovala nákupům, a proto mě v tomto ohledu loňský rok nijak nezaskočil. Je ale pravda, že některé věci potřebují občas doplnit, včetně spodního prádla. Minulý týden jsem se rozhodla vyběhnout do obchůdku, který se nachází pár bloků od mého domu, a koupit si podprsenku pod šaty na koncertování. Vejdu do obchodu, najdu vhodnou černou adeptku, ani ji nezkouším a jdu rovnou k pokladně.
„75A?! Budete mít minimálně 85B. A proč hladkou?“ ptá se prodavačka.
„Chci to pod šaty na hraní, aby se nekrabatila.“
„A na co hrajete?“
„Na basu.“
„Ale! Na tu ve vzduchu, nebo zapíchnutou do podlahy?“
„Na tu ve vzduchu. Zapíchnutou do zásuvky.“
„Můj manžel je folkař, hrál i s Nohavicou. To je ten, jak dostal tu cenu.“
„Já vím, od Putina.“
„Pozor, to nebylo od Putina, to bylo od celýho Ruska, Putin mu to jenom předal.
Šup do kabinky, já vám tam donesu lepší kousky. Tuhle vyhoďte, ta by vám odrovnala prsní tkáň,“ řekne prodavačka, zatlačí mě do kabinky a odběhne do skladu.
Za chvíli už se brodím po kotníky v podprsenkách z japonské krajky, saténových, s kosticí, s výztuží i bez ní. Paní celým svým tělem blokuje vchod, aby mě nikdo, kromě ní, neviděl.
„A s kým hrajete?“
„Dlouho jsem hrála s Plastikama, to asi neznáte,“ říkám a snažím se zkrotit push-upku.
„Ale jakpak by ne, parta feťáků, měli tu slavnou písničku Bič boží.“
„To bylo zmanipulovaný,“ říkám.
„TEĎ je to zmanipulovaný. Tenkrát média ještě nezkreslovaly. Co si třeba chudák prezident musí vytrpět s těma trágen drama. Přitom on jenom nechce, aby se tím přešíváním poškozovali.“
„On řekl, že jsou mu transgender lidi bytostně odporný, vždyť to bylo jako titulek, tak jaký zkreslování,“ namítnu.
„Pozor! On to ale neřek jako titulek, on to řek jako normální větu!“
Polévá mě horko, prodavačka mě bedlivě sleduje, občas mě štípne do faldu.
„Možná máte dokonce 85C, já začínala na 60A, a teď mám 95D. Nebo si vemte Babiše. On si prostě o dotace žádá, tak je dostává, některý zemědělci nežádaj, tak je nedostávaj.“
„Tam jde spíš o střet zájmů,“ nedám se.
„Nemůže bejt ve středu zájmu, když se to oficiálně schvaluje, ne?“
„No ale má tam dosazený svoje lidi.“
„Jo? A jak to víte? A kde jste hrála ještě?“
„V DG 307.“
„G 307?! To by byla šprnda tak pro Věru Bílou!“
„Tak já si vezmu tuhle jednu,“ chystám se ukončit krajkové martyrium.
„A nechcete aspoň ještě pytlík do pračky? Tam máte záruku, že se to nezbarví.
Nebo něco na žmolky?“
„Ne, děkuju.“
„Kalhotky? Podvazky?“
„Děkuju. Zaplatím.“
„Vy jste teda ale případ!“
„Já vím, pro majora Zemana.“