Člověk nevěří, že všechno podstatné, co potřebuje, už vlastně má. Myslí si, že je tím, jak vypadá, jak se chová a co za svůj život ukořistí. Zaměňuje vnitřní za vnější, svou podstatu za obal a lásku za vztah. Láska je něco, co mu někdo přinese, protože si to vydupe nebo zaslouží. Láska se považuje za východisko a řešení. Skoro nikdo sice neví, o co v ní jde, ale když už si někdo myslí, že ji má, ze strachu, že o ni přijde, dělá jeden špatný krok za druhým.
A tak holky zbytečně předstírají orgasmus, žehlí košile, i když se jim nechce, cpou si do prsou další prsa a po mejkapovacích orgiích jedou tramvají s výrazem nepřístupných sfing. A přitom je vidět, že ony samotné jsou z té hry unavené a radši by se usmály, jenže to by se pak myslelo, že nejsou výjimečné. Flirtují s kdejakým zevlounem, aby si udržely pozornost partnera, kterému by původně stačilo, kdyby byly normální, ale už to mezitím sám zapomněl. A tak i on přistupuje na tu válečnou hru, mastí zářezy do futra, chodí do fitka, pije monster energy drinky, geluje si vlasy do živého keře a se smrtelně vážným výrazem vyštěkává asap, jetogiga, atraktivní pekič, mesič, hulič… Z časáků se pak na sebe usmívají dva dokonale vystajlované druhy, které by k sobě chtěly, ale nevědí jak.
Než přijdou na to, že je lepší se nepitvořit, leží na eldéence a s upřímnou láskou luští sudoku.
