Můj život s facebookem rozhodně nebyl tuctový, i když trval přesně dvanáct dní:
1.den: dokázala jsem dát na zeď status a přijmout první friendy. Zdá se, že mě všichni mají rádi a děsně jim to pálí.
2.den: Objevila jsem funkci hlavní stránky. Skoro všem se líbí fotka, kde stojím v dálce.
3.den: Zdál se mi sen, který mi vysvětlilo pět přátel. S odporem odjíždím na turné, kde jsou všichni zpomalení, nevýstižní a nerozumí mi. Spěchám domů.
4.den: Chcíply mi rybičky v akvárku a nestihla jsem odpovědět na sto přání. Spálila jsem zelí, protože mě nenapadá koment.
5.den: Pět kamarádů si mě odebralo. To se musí vysvětlit. Ruším skutečnou narozeninovou oslavu.
6.den: Dostala jsem první antilajk a zablokovala jsem pět lidí. Nezastavila jsem se na osmdesáti vernisážích. Nelajkla jsem stránky „moje oblíbené zvíře“. Dcera na mě mluví, ale já nevím, co mi říká.
7.den: Nakrmila jsem rybičky, ale chcíply mi skutečné kytky. Kamarádka leží v nemocnici, ale má smůlu, protože šťouchání nebere konce. Aploudovala jsem fotky z metra a čekám na lajk.
8.den: Přidal si mě David Lynch!!!
9.den: Přemýšlím o tom, odkud znám Abdula Muktadira Motina, jak nahradit jíšku a přinutit dceru, aby začala doma dělat všechno.
10.den: Kouřím čtyřicet denně, nemůžu vstát ze židle… Suzanne Vega nafelila smajlíka!
11.den: Nevím kdy hrajem, v ledničce nic není. Mám dvě stě červených koleček s upozorněním, ale dost blbě se mi dýchá.
12.den Přijíždí záchranka a odváží mě. Hlavně nesmím zapomenout na notebook.