Dlouho jsem si myslela, že mým celoživotním partnerem bude oligofrenik Aleš, který bydlel přes chodbu a jako malá jsem si s ním hrála na princeznu a prince, ale nic se nedohodlo, protože jen vydával zvuky a celkem brzy zemřel. Pak jsem si myslela, že abych někoho sbalila, musím udělat vždycky něco zvláštního – jako…

Když jsem byla malá, chtěla jsem být Ježíškem. Pak dlouho nic a pak prodavačka. Ježíšek mi připadal fajn do doby, než jsem dostala k Vánocům plyšový kožich, co mi neslušel. Opila jsem se pak vaječným koňakem během Bohdalky a Dvořáka tak, že máma musela zavolat záchranku. Stejně jsem se ale dál modlila k takovému…

Tento rok by měl proběhnout v duchu převibrování z takzvané třetí do páté dimenze, na tom se shodují všichni duchovní mistři, šamani i podvodníci. Naše vědomí se rozšíří, vcucne všechny negace, lidi se propojí a aktivují svá světelná těla. Odstraní se karma. Několik odvážlivců už dokonce přestalo jíst a pít a najelo na pránu – božskou…

Všichni jsme začali na něco hrát protože jsme potřebovali někoho sbalit nebo si vysublimovat pocit nedostatečnosti. Brzy se zjistilo, že když se chce fanynka s muzikantem vyspat, tak je to proto, že si chce uždíbnout své představy o něm a ne proto, že by ho začala mít strašně moc ráda. Ale muzikant si…

Když se hudebník opije a spadne z pódia nebo se jinak paralyzuje, většinou nedostane peníze a mluví se o něm ještě dlouho, i když přesto všechno zahrál. Stejně tak by se možná mohli lustrovat mnozí pořadatelé. Do smlouvy o podmínkách uskutečnění koncertu hudebník většinou píše co chce a co nechce a snaží se to, pomocí agentury, nějak zdůraznit…

Podle Heideggera je lidské bytí „bytím ke smrti“. Autentické bytí znamená naplňovat život opravdově s vědomím, že končí. Neautentické bytí znamená stát se součástí anonymní masy. Libovolný kytarista celý svůj hudební život smysluplně naplňuje hrou. Díky aparátu Mono 50 postupně přestává i slyšet a díky zavěšenému javorovému masivu si zahrává se kyfózou. Nedává…

Byla jsem na industriálním koncertě. Sklep, kouř, tma, vůně kovu, uzavřená komunita v tričkách „Fuck tv“, špatný zvuk, vycizelovaný design, opravdová oddanost věci, trhavé pohyby, těkání očí, tu a tam nezvládnutý opiát, to všechno k industriálu patří a mám to ráda. Ale došla mi tam jedna věc, když přestala hrát česká a začala francouzská produkce….

Paní Hrudková si po dlouhé zimě vyrazila z Králík do Prahy a cestou vlakem se kolem ní na bill boardech míhali samí Michalové Davidové: To je paradox, viď, Evičko… Myslela jsem, že paní Hrudková naráží na přítomnost Lou Fanánka vedle Michala Davida a v duchu jsem se poklonila jejímu vhledu a zároveň to ve mně odstartovalo…