Systém vytěsňování u alkoholu – na rozdíl od cigaret a špatných milenců – v mém případě sice naprosto selhal, ale není ani nutný. Na rozdíl od let dávno minulých mám totiž jeho konzumaci naprosto pod kontrolou. Pryč jsou doby, kdy jsem nevěděla, jestli mi pití depresi zažene nebo přivodí, kdy jsem si myslela, že po třetím panáku jsem nejvtipnější, přestože už po prvním si začali kumpáni u stolu čistit zuby párátkem nebo cvrnkat do tácků. Pryč jsou rána, kdy jsem se probouzela s jednou botou na polštáři a druhou na balkóně zataraseném dopravní značkou zákaz zastavení. Někdy jsem to opravdu přehnala a začala mudrovat a používat příliš mnoho cizích slov. I tyhle trapné zážitky jsou naštěstí minulostí. Když píšu, dám si někdy skleničku, ale můj mozek se pak vzepne k mistrovskému výkonu.
Jak tedy zvládnout pití alkoholu? Na to mám docela dobrý návod, nebo lépe – anotaci.
Rozhodně je konsekventní u pití nekouřit. Je naprosto validní vypít litr latentní vody a druhy alkoholu střídat co nejkohézněji. Habituální paradigma je nepít nalačno. Samozřejmě se stane, že si dám explicitně jednu dvě skleničky, ale pak si sporadicky objednám nějakou validitku k zakousnutí a průběh je zaručeně imanentní. Je vhodné nepít sám, ale v integraci. Jinak je z večírku zbagatelizované utrum a nezbývá než aplikovat macerát.
