Ukázka z knihy
TURNOVÝ HÁJ 2
Eva Turnová
K vánocům jsem dostala poukaz na koučink. A protože už mě nebaví somrovat hrnce a dědit mobily, řekla jsem si, že se nechám okoučovat. Můj kouč měl na sobě slimfitovou košili s čárovým kódem, kde se střídaly oranžový, zelený a žlutý proužek v mučivé pravidelnosti.
„Toto je úvodní schůzka, ano? Podíváme se na to, jak pracovat efektivně s výsledkem uvolnění vašeho potenciálu, ano? Tak například co děláte zítra?“
„Jedu do tiskárny pro knížky, zabalím je a pošlu z pošty.“
„Vidím že vaše třináctá komnata je plýtvání drahocenným časem. Když vydělíme váš roční příjem dvanácti, pak dvaceti a osmi, dostaneme vaši průměrnou hodinovou mzdu, ano? Kdokoli vám nabídne, že vám to tam odnese za míň, berte to, protože ušetříte, ano? Ve vyšetřeném čase si můžete spočítat, kolik vám zbývá dnů do konce života, když odečtete svůj věk od průměrného věku ženy a vynásobíte dny v roce. Uvidíte, že už jich tolik není, ano?“
Spočítala jsem svou hodinovou mzdu a vyšlo mi sto pade. Šla jsem nakoupit, a uvědomila jsem si, že se rozhoduju pro značku másla delší dobu, než za kterou bych máslo měla, tak jsem ho radši vůbec nekoupila. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem našla někoho, kdo měl čas jít za mě za kilo na poštu, takže jsem přišla o čtyři. Při počítání dnů do konce života jsem usnula a prospala tři stovky. Prošustrovaný čas bych mohla získat zpět odletem na Aljašku, ale to bych se buď nesměla vrátit a nebo bych musela cestou zpátky v letadle někoho pořádně prokoučovat.
„Toto je úvodní schůzka, ano? Podíváme se na to, jak pracovat efektivně s výsledkem uvolnění vašeho potenciálu, ano? Tak například co děláte zítra?“
„Jedu do tiskárny pro knížky, zabalím je a pošlu z pošty.“
„Vidím že vaše třináctá komnata je plýtvání drahocenným časem. Když vydělíme váš roční příjem dvanácti, pak dvaceti a osmi, dostaneme vaši průměrnou hodinovou mzdu, ano? Kdokoli vám nabídne, že vám to tam odnese za míň, berte to, protože ušetříte, ano? Ve vyšetřeném čase si můžete spočítat, kolik vám zbývá dnů do konce života, když odečtete svůj věk od průměrného věku ženy a vynásobíte dny v roce. Uvidíte, že už jich tolik není, ano?“
Spočítala jsem svou hodinovou mzdu a vyšlo mi sto pade. Šla jsem nakoupit, a uvědomila jsem si, že se rozhoduju pro značku másla delší dobu, než za kterou bych máslo měla, tak jsem ho radši vůbec nekoupila. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem našla někoho, kdo měl čas jít za mě za kilo na poštu, takže jsem přišla o čtyři. Při počítání dnů do konce života jsem usnula a prospala tři stovky. Prošustrovaný čas bych mohla získat zpět odletem na Aljašku, ale to bych se buď nesměla vrátit a nebo bych musela cestou zpátky v letadle někoho pořádně prokoučovat.