Ukázka z knihy

TURNOVÝ HÁJ 11
Eva Turnová

MODRÝ DOŠLY

Po pár letech života na venkově jsem najela na venkovský život sakumprásk. Praha mi vůbec nechybí, naopak, stává se mi, že když se blížím k metru, popadá mě mírná panika. A jsem ráda, že kauzu motýlí stíhačky na Tescu a nahou performanci na AVU sleduji z pohodlí svého křesla pod borovicí. Kamarádi se za mnou naučili jezdit, vesnice Rozkoš je totiž ideálním místem, kde odnaučit svého výrostka prudit. Muži si při štípání dříví kalačem mohou zpevnit boční břišáky a ženy minimalizovat svá povislá netopýří křídla vyštipováním přerostlých rajčat.
  Přes léto jsem, co se týče potravin, víceméně soběstačná, a co mi chybí, to koupím v pojízdné prodejně, která projíždí vesnicemi.
  Ráno vstanu, jdu zalít řepu, cibuli, mrkev, fazole, cukety, okurky, dýně, kedlubny, salát a melouny. Pak se snažím vyklidit stodolu, abych tu mohla na podzim uspořádat festival.
Občas vytáhnu ze schránky letáček. Tentokrát jsem vylovila nabídku rozvozu kukuřic. To je paráda. Nemusím čekat, až vyroste na poli, a koupím si jich rovnou pár do zásoby. Volám na uvedené číslo.
  „Dobrý den, měla jsem ve schránce od vás letáček ohledně kukuřic.“
  „Kolik jich chcete?“ ptá se mužský hlas.
  „Dvacet.“
  „Ale modrý už došly. Máme jenom hybridy.“
  Á, pán je vtipálek.
  „Nevadí, já loni taky spářila broskve s dýní, takže hybridy beru.“
  „Přijel bych zítra v deset.“
  Následující den zazvoní zvonek, otevřu dveře.
  „Brýden. Mám pro vás v autě dvacet kousků, jak jste chtěla. Kampak si je dáte?“
  „Ještě nevím. Do lednice nebo do komory.
  „To asi spíš do komory, paní, ale udělejte jim tam vokýnko.“
  Jasně, setkání s vesnickým bláznem, zkusím to zkrátit.
  „Co jsem dlužná?“
  „Pět tisíc korun. Dvě stě padesát za kus.“
  „Za jednu kukuřici?“
  „Za jednu kuřici. Mám tady dominanty, horalky, rumunský holokrčky a kalimera.“
  „Počkejte, to je nedorozumění, já drůbež nesnáším.“
  „To ani nemusíte, tahle bude snášet za vás, paninko. Mají snášku až tři sta vajec ročně. Tak jaký chcete? Tipnul bych si vás na holokrčky, to jsou odolný kuřičky. Nebo chcete trikolory?“
  „Ježiš, trikolory fakt ne, já se z toho zcvoknu.“
  „Ale nezkvoknete, jistě z vás bude zdatná slepičářka.“
  A tak místo pódia stavím ve stodole kukurník.