Tento rok by měl proběhnout v duchu převibrování z takzvané třetí do páté dimenze, na tom se shodují všichni duchovní mistři, šamani i podvodníci. Naše vědomí se rozšíří, vcucne všechny negace, lidi se propojí a aktivují svá světelná těla. Odstraní se karma. Několik odvážlivců už dokonce přestalo jíst a pít a najelo na pránu – božskou energii, kterou si berou ze všeho, co je obklopuje.
Řekla jsem si, že si dám na tuhle transformaci osobní přípravu, soustředím se hlavně na polykání prány, na to napojení na všechny a budu čekat, jestli se nějak rozsvítím a vysvlíknu z hrubého těla. S odstraněním karmy počkám do jara.
Ráno jsem vstala, vůbec mi nevadilo, že jsem si přeležela ruku, protože ta stejně do roka zmizí, usrkla jsem smogu, lokla si srážek a jela tramvají vrátit kamarádce dluh. Stala jsem se všemi, kdo byli v tramvaji, což bylo fajn, než jsem přestala stíhat sedět, stát, šlapat si na nohu, řvát v kočárku a ještě k tomu řídit.
Pak přišel revizor, takže vlastně taky já, dala jsem mu tedy naše společné peníze, které jsem jela vrátit kamarádce. Ta ale ještě vibrovat nezačala a hned ve dveřích řekla: „Máš prachy?“ „Nemám,“ odpověděla jsem. „Hele, nebyl by čas se trochu zviditelnit, ať si furt nemusíš pučovat?“ Nechala jsem se inspirovat její hrubohmotnou reakcí, dala si pět topinek s tatarákem a domů jela tágem. Byla jsem ráda, že máme s taxikářem každý svoje ego, on navíc ještě páchnoucí stromeček a já svoje blbý kecy.