Eva Turnová

Vůbec si nevzpomínám, kdy mě hudba poprvé zaujala. Nikdo mi jako malé dívce nijak zvlášť nezpíval a najednou jsem seděla v dětském sboru, kde jsem se ale neslyšela, takže jsem se spíš jen ztotožnila s obrovskou masou dětí na židlích. Bylo to divadlo, jedna holka při zpívání omdlévala a my jsme ji během koncertů vynášeli ven.

Svou první kytaru jsem dostala od mámy, která našla na zemi 800 korun a koupila mi takovou spíš hračku. Nedalo se na ni vůbec hrát, což nakonec nevadilo. Druhou kytaru jsem dostala od převozníka, který převážel lidi do Zoo a zpátky, byl to krásný artefakt, s rubínem a želvičkou, jenže převozník se hned ten večer utopil ve Vltavě. Pak jsem chodila na klasiku, ale to mě moc nebavilo, protože jsem musela mít nohu na stupátku a připadala jsem si hloupě.

Pak bylo dlouhé období soukromého „brnkání“, pár let konzervatoře a docela pozdě má první kapela „Odvážná srdce“, která spojovala rockovou hudbu s dechovou sekcí. Naučila jsem se zahrát rychle něco na basu, ale stejně tam byly dvě, takže o nic zásadního nešlo.

Když jsem dostala kazetu kapely DG 307, která mi připomněla něco od Johna Calea, přijala jsem nabídku na hraní. Pak jsem odešla a nezávisle na tom začala hrát v The Plastic People Of The Universe, kde jsem dodnes. Paralelně s DG jsem hrála v kapele Zbytky charizmatu.

Byl to hodně rychlej punk a nikdo na nás nechodil.

Koncem 90. let přišla skupina Šílenství s Mejlou Hlavsou – pokus o protkání rockové hudby novými technologiemi. Hráli jsme s pomocí ADATu, kde bylo šest stop předtočených samplů. Ve stejné době jsem začala sama sbírat samply a učit se zacházet s hudebním softwarem – od ATARI a jednoduchého sampleru přes Soundforge a Cubase a založila kapelu Eturnity, která do nynějška existovala v podobě projektu mé osoby, občasných hostů a jednoho vydaného cd. Teď jsme čtyři, pracujeme se na dalším cd a chystáme se hrát živě, viz sekce band.